O americkém webu Forward.com jsem nikdy neslyšel. Přesto, že jak si člověk přečte v tiráži, se má jednat o největší americké informační medium v židovských rukou. Prostě portál amerických židů. A jejich vlivový orgán. A že židovská lobby reprezentuje v USA velkou sílu netřeba zdůrazňovat. Proč se o něm zmiňuji?

Protože se na nás valí z televizních o a počítačových obrazovek, tisku, rozhlasu neustále vlna hovořící, jak Ukrajina bojuje za demokracii, jak ji Putin zlovolně a neoprávněně označuje za nacistický stát a jak lže, protože Kyjev a osobně prezident Zelenský, co by původem žid nemohou být spojováni s nacismem a že Azov, no Azov možná… možná někdy v prvopočátku k náckům určité sympatie choval, ale nyní že to jsou vysoce motivovaní vlastenci, ale v žádném případě nacisté. Zkrátka, že slova Ukrajina a demokracie, dokonce vzorová, jedno jsou. Že jde jen brutálně zlovolnou ruskou pomluvu.

Tentokráte vám ho nenabídnu. Ne proto, že by překladač stávkoval. Nýbrž prostě kvůli tomu, že obrovsky dlouhý. A když vlk napíše obrovsky dlouhý, tak to už tedy znamená, že ho nelze učíst. Ta délka je dána množstvím FAKTÚ a FOTOGRAFIÍ dokumentujících každé jednotlivé tvrzení portálu FORWARD, opakuji reprezentativního webu amerického židovstva, že ona demokratická Ukrajina, vzor demokracie, která s nacismem opravdu nic společného nemá HEROIZUJE ukrajinskou válečnou kolaboraci s hitlerovým Německem, jeho represivními orgány,wehrmachem, jednotkami SS a tak podobně. A vlastně na těchto atributech, svým způsobem, založil národní identitu. To neříká ani vlk, ani Kosa, nýbrž web Forward.com americké židovské obce!

Jenže co s tím článkem udělat? Jak vám jej doručit v nějaké snesitelné délce a podobě? Aby neztratil svou průkaznost a dokumentační dokonalost? Napadá mne jediné – vybrat z něj fotografickou dokumentaci – tedy jen její část, abyste získali dostatečný vhled! Zájemci o hlubší prozkoumání si vystačí s výše uvedeným linkem. A ani tu nepředložím celou. Kvůli délce. Ale ono je to stále stejné – jeden praotec ukrajinské státnosti, co se těžce zapletl s nacisty za okupace Ukrajiny za druhým a jeho sochy, pamětní desky, busty, pojmenování náměstí a ulic na jeho počest, po celé Ukrajině. Myslím, že to, co si přečtete celkem postačuje k vytvoření obrazu.

Vlevo: přehlídka na počest generálního guvernéra třetí říše Polska Hanse Franka, Stanislaviv (nyní Ivano–Frankivsk), 1941 (Wikimedia Commons). Vpravo: pochod připomínající založení 14. divize Waffen Grenadier SS (1. galicijská), L’vov, 28. dubna 2014 (Yuri Dyachyshyn/AFP přes Getty Images)

Vlevo: Pomník Stepana Bandery, slavnostní zahájení, Lvov, 13. října 2007 (Wikimedia Commons). Vpravo: Památník vlajky, Ivano–Frankivsk (Wikimedia Commons).

Vlevo: brána ověšená transparenty vítajícími nacistickou invazi na Ukrajinu, Žovkva, 1941. Horní transparent: „Heil Hitler! Sláva Petljurovi! Sláva Banderovi!“ (Vojdy nacionalisty Symona Petljury z dob první světové války zmasakrovaly desítky tisíc Židů). Prostřední transparent: „Ať žije nezávislý suverénní ukrajinský národ! Ať žije vůdce Stepan Bandera!“ Spodní transparent: „Heil Hitler! Sláva nepokořeným německým a ukrajinským ozbrojeným silám! Ať žije Bandera!“ (Wikimedia Commons). Vpravo: Banderův pomník, Ternopil

Vlevo: Stepan Bandera (Wikimedia Commons). Vpravo: Pochod krajní pravice na počest Banderových 112. narozenin, Kyjev, 1. ledna 2021 (Genya Savilov/AFP přes Getty Images)

Roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní odnětí svobody. Během dvou soudních procesů si získal proslulost svou plamennou obhajobou ozbrojeného boje proti polskému státu. Z vězení uprchl nebo byl propuštěn (údaje se dosud liší) roku 1939 po napadení Polska, poté co správa věznice v Brestu následkem válečných událostí prakticky zanikla.

K Šuchčevyčovi je potřeba dodat, že on dal přímý pokyn k Volyňskému masakru, kde banderovci zlikvidovali mimořádně hrůzným způsobem nejméně 100 000 židů, Poláků a Čechů.

Někteří polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni a Haliči bylo povražděno (1943–1945), jednotkami UPA až 100 000 polských civilistů, dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo.[3][4] UPA brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila v mnoha případech ani Židy.

Jaroslav Štěcko (1912–1986), který v roce 1941 vedl ukrajinskou nacistickou kolaborantskou vládu, která vítala Němce a deklarovala věrnost Hitlerovi. antisemita Stetsko napsal : „Trvám na vyhlazování Židů a na nutnosti přizpůsobit německé metody vyhlazování Židů na Ukrajině.

Vlevo: Dmytro Paliiv, hlavní velitel SS 14. divize Waffen Grenadier SS (1. Galicijská), vpravo na ceremonii SS, 1943/1944. Vpravo: Paliivova plaketa, L’viv (Wikimedia Commons).

Vlevo: Taras Bulba–Borovets (uprostřed) se štábem, 21. září 1941 (Wikimedia Commons). Banner: „Svoboda Ukrajině! Smrt Moskvě!“ nalevo od svastiky; „Ať žije německá armáda!“ napravo od svastiky. Vpravo: Bulba–Borovetsova plaketa a basreliéf, Bystrychi (Wikimedia Commons)

V roce 1940 se Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) rozdělila na dvě frakce: OUN–M v čele s Melnykem a OUN–B v čele se Stepanem Banderou. Melnykova frakce byla stejně genocidní jako Banderova – noviny OUN–M vesele oslavovaly likvidaci kyjevských Židů v Babím Jaru

Vlevo: oblouk vítající nacistickou invazi, 1941 (Eduard Dolinsky). Horní banner: „Heil Hitler“. Spodní transparent: „Sláva Hitlerovi. Sláva Melnykovi“. Vpravo: Socha Andryje Melnyka, Ivano–Frankivsk (mapy Google)

Vlevo: příslušníci pochodu 115. praporu Schutzmannschaft v Kyjevě, 1942 (Wikimedia Commons). Vpravo: památník Bukovinskij Kuren, Černovice (Wikimedia Commons)

Černovice – památník Bukovinského kurena, velké polovojenské formace složené z členů OUN–M (viz záznam Andryi Melnyka výše). Jednotka byla původně vytvořena v ukrajinsko–rumunském regionu Bukovina a zamířila do Kyjeva po nacistické invazi na Ukrajinu v roce 1941. Podle několika zpráv jednotka vpochodovala do Kyjeva přibližně v době masakru v Babi Jar , kdy nacisté pomáhali ukrajinskými nacionalisty zastřelili během dvou dnů 33 771 Židů v jednom z nejděsivějších masakrů holocaustu.

Vlevo: Oleksa Babiy (Wikimedia Commons). Vpravo: Židé byli nuceni se svléknout, než byli zavražděni v Babi Yar, Kyjev, 29.–30. září 1941 (United States Holocaust Memorial Museum, Archiv Ernsta Klee)

Žitomir – Toto město má pamětní desku člena OUN–M Olekse Babiy (1909–1944), který se přímo účastnil masakru v Babi Yar, když sloužil v Sonderkommando 4a jednotce Einsatzgruppe C, eskadru smrti SS, která nese primární odpovědnost za vraždu. O dva roky později se Babij stal důstojníkem v SS Galichina, ukrajinské divizi Waffen–SS

Vlevo: Úvodník Ukrayins’ke Slovo „Žid je největší nepřítel našeho lidu“, 2. října 1941 (Libraria.ua). Vpravo: dočasná výstava na poctu ukrajinským nacionalistům, včetně Ivana Rohacha, jako „obětem“ nacistů, postavená ukrajinskou vládou u příležitosti uctění památky Babího Jara, Kyjev, podzim 2016 (Eduard Dolinský). antisemita Rohach publikoval a redigoval Ukrayins’ke Slovo, noviny OUN–M, které hlasitě obhajovaly genocidu ukrajinských Židů. 2. října 1941, tři dny poté, co Němci a ukrajinští kolaboranti vyhubili 33 771 Židů v Babím Jaru , vydal Rohách úvodník nazvaný „Žid je největší nepřítel lidu“, v němž vyzval Ukrajince, aby Židům neprokázali slitování (vlevo nahoře).

Oleg Olzhych (Wikimedia Commons). Vpravo: pamětní deska Olžič, Kyjev (Wikimedia Commons) M. Olzhych přišel do Kyjeva jako součást formace OUN–M určené na pomoc nacionalistickému převzetí Ukrajiny v roce 1941. Stal se klíčovou postavou v Ukrajinské národní radě. Tato entita OUN–M koordinovala formování ukrajinské pomocné policie, která pomáhala Němcům. Publikovalo také propagandu, jako je Ukrayins’ke Slovo (viz výše uvedený záznam Ivana Rohacha).

Ivan Kedyulich (1912–1945) byl členem OUN–M, který přišel do Kyjeva se stejnou formací jako Oleg Olzhych (viz záznam výše). Kedyulich se stal náčelníkem městské místní pomocné policie, která pomáhala nacistům s masakry v Babi Yar a jinde. Policejní jednotky organizované Kedyulichem také zajišťovaly bojovníky pro Schutzmannschaft prapory Vpravo nahoře bojovníci 115. Schutzmannschaftu v Kyjevě, 1942.

Ivangorod – deska Kostovi Himmel’raichovi (1912–1991), OUN–M , který spolupracoval s Ivanem Kedyulichem (viz záznam výše) na vytvoření kyjevské Němci kontrolované místní pomocné policie. Himmel’raichova deska, stejně jako mnoho dalších desek ukrajinských spolupracovníků, je umístěna na škole, kde je prezentován jako vzor pro děti.

Vlevo: Ivan Klymiv–Legend (Wikimedia Commons). Vpravo: Socha Klymiv–Legend, Silets‘ (Wikimedia Commons). Německou invazi na Ukrajinu v červnu 1941 doprovázely rozsáhlé pogromy, které vyústily v zavraždění tisíců Židů na celé západní Ukrajině. Mnohé byly organizovány a podněcovány OUN–B – pobočkou OUN Stepana Bandery (více o rozdělení OUN viz výše uvedený záznam Andriye Melnyka). To zahrnovalo Ivana Klymiva (1909–1942) aka Klymiv–Legenda, který šířil letáky vyzývající ukrajinské obyvatelstvo k zabíjení Židů.

Vlevo: Oleksandr Gasyn (Wikimedia Commons). Vpravo: Gasynův pomník, Konyukhiv (Edward Dolinsky). Konyukhiv a čtyři další lokality – Konyukhiv má památník, muzeum rodákaOleksandra Gasyna (1907–1949), náměstka ministra obrany v samozvané vládě OUN–B z roku 1941. Poté Gasyn úzce spolupracoval s kolegou spolupracovníkem a velitelem UPA Romanem Shukhevychem, když UPA prováděla etnické čistky Poláků (viz záznam Vasyla Vasylyashka níže)

Zolota Sloboda – Busta Jaroslava–Mychajla Starucha (1910–1947), tajemníka ministerstva informací a propagandy v samozvané vládě OUN–B. Vesnice má také Starukhovu desku na školní budově, kde je propagován jako příklad dětem.

Vlevo: L’vovský pogrom, 1. července 1941. Vpravo: pamětní deska 30. června 1941 vyhlášení kolaborační vlády OUN–B L’viv (Wikimedia Commons)

Zleva: Lvovský starosta Jurij Polyanskij, druhý zprava, vítá polského generálního guvernéra Třetí říše Hanse Franka (zcela vlevo) ve městě, Lvov, 1. srpna 1941 (Polský národní digitální archiv). Vpravo: Polyanskij plaketa, L’vov (Kamenyar)

Vlevo: Oleksandr Lutskyi (Wikimedia Commons). Vpravo: Památník Všichni bojovníci za svobodu Ukrajiny s Luckym vpravo, Bodnariv (Wikimedia Commons) Bodnariv a L’viv – Bodnarivův pomník Oleksandru Lutskyimu (1910–1946), důstojníkovi pomocného praporu Nachtigall který v červnu 1941 vpadl na Ukrajinu spolu s dalšími silami Třetí říše. Nachtigall byl prapor v Abwehru, divizi vojenské rozvědky ozbrojené síly Třetí říše. Byla složena z ukrajinských dobrovolníků, především z pobočky OUN–B OUN. Ukrajinským velitelem byl Roman Šuchčevyč , který je dnes oslavován po celé Ukrajině

Vlevo: prapor Nachtigall ve Lvově, 30. června 1941. Vpravo: 201. prapor Schutzmannschaftu s Romanem Šuchčevyčem. v první řadě, nejblíže ke kameře, 1942

Ternopil – Pamětní deska a ulice na počest Omelyana Polovyiho (1913–1999). Polovyi následoval známou cestu členů OUN–B, sloužil v jednotce Nachtigall , poté velel četě v 201. a později se stal plukovníkem UPA. Polovyi a další bojovníci OUN–B z Nachtigall, Schutzmannschaft a místních pomocných policejních praporů získali praktické zkušenosti s prováděním holocaustu v letech 1941 a 1942. Tato vražedná zkušenost byla využita v roce 1943, kdy vstoupili do UPA a zorganizovali etnické čistky. Poláků.

Pěkné, že? A to jsme asi tak v 1/3 toho článku Forwardu.com. A to jste viděli jen fotografii ve stylu tenkrát a dnes a úplně nejnutnější text. Necítím potřebu, resp, nemám dostatečně kachní žaludek na to , abych pokračoval. Takhle to pokračuje dál a dál. Opakuji – dokumentace amerických židovských obcí! O tom jak dnešní Ukrajina zachází se svými nacistickými zrůdami a jejich odkazem! Něco, co nikdo na dnešním Západě nechce a nehodlá ani vidět, ani vzít v úvahu – Zelenský je přece žid a tudíž tam nemůže být nacismus nám říkají!

Ani náznakem netvrdím, že Zelenský je nacista nebo že s tou ideologií sympatizuje. Ale je zcela zjevné, koho novodobá Ukrajina vnímá jako svoje praotce!!!! Detail toho amerického textu dokládá , kolik pomníků bust, ulic, náměstí, atd.atd. má každý z těchto herojů napříč Ukrajinou. Žádná zapomenutá deska v ukrajinské Horní Zlámané Lhotě!

Nikdy bych si nedovolil tento materiál vydat, kdyby nepocházel z AMERICKÉHO zdroje. Navíc jak s e sám ocenil – hlavního tiskové orgánu amerických židů!!!

The Forward je nejvýznamnější židovský hlas v americké žurnalistice. Naše vynikající zpravodajství o kulturních, sociálních a politických otázkách inspiruje čtenáře všech věkových kategorií a oživuje konverzaci napříč generacemi a různými segmenty naší komunity. Naše anglické a jidiš platformy staví na stoletém dědictví uchovávaném v našich archivech a vedou k hlubšímu pochopení toho, co znamená být Židem v 21. století.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2022/06/11/slava–ukrajine–slava–herojam–vame–jake–ukrajine–a–jakym–herojam/